Světový vývoj plavání
Z období pospolné společnosti nemáme žádné doklady o
vztahu člověka k plavání. Přesto na základě studia života kmenů,
které ještě v současné době žijí na úrovni prvotně pospolného člověka,
můžeme usuzovat, že v této době patřilo plavání k základním
pohybovým dovednostem, jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd.. Tyto
dovednosti byly existenční nutností člověka v jeho boji s přírodou
a nepřítelem.
Z toho, jak dosud plavou domorodci v Africe a Jižní
Americe, usuzujeme, že tehdejší lidé užívali jak střídavých, tak i současných
pohybů končetin. Zřejmě napodobovali pohyby různých zvířat, jako například
koně, psa a žáby.
Velkého rozmachu dosáhla tělesná výchova v období
otrokářské společnosti. Vládnoucí třída otrokářů již byla do značné
míry osvobozena od existenčního boje s přírodou i od manuální práce.
Tato skutečnost dala možnost rozkvětu umění a položení základů věd.
Otrokáři jako představitelé vládnoucí třídy měli zájem, aby jejich děti,
dědicové majetku a moci, dostaly co nejlepší vzdělání. Zvali proto do svých
domů učitele, kteří vyučovali základům tehdejších věd, různým druhům
umění a tělesné výchově.
Ze starého Egypta máme několik dokladů, které ukazují na
velkou oblíbenost plavání. Jsou to malby na vázách a četné sošky, které
zobrazují plavajícího člověka. Na některých z nich najdeme i obrazy
žen, což svědčí o tom, že plavání v tehdejších dobách bylo přístupné
i ženám. V záznamech na papyrusech najdeme též zmínku o učiteli plavání,
který vyučoval děti faraónů.
Největšího rozmach dosáhla tělesná výchova ve starém Řecku.
Plavání bylo považováno za jeden z nejdůležitějších vyučovacích
předmětů v gymnáziích. Každý, kdo neuměl číst a plavat byl považován
za nevzdělance. Plavání mělo též značný podíl v tělesné přípravě
vojska. Významnou roli v námořních bitvách měla skupina specielně
vycvičených plavců, jejichž úkolem bylo přiblížit se pod vodou k nepřátelským
lodím a způsobit paniku ještě před zahájením boje.
Z řecké mytologie je známa pověst o Leandrovi, který
každý večer plaval přes dardanelskou úžinu (asi 1400m) za svou milenkou Hérou.
Řecký způsob výchovy vojáka se později přenesl i do Říma.
Na Martově poli na březích Tibery se učili vojáci plavat v šatech i
ve zbroji. Obzvláště bylo oblíbeno potápění. Nejlepší plavci byly najímáni,
aby se spouštěli do potopených lodí, odkud vynášeli drahocenné předměty.
Z římské epochy se zachovaly zbytky přepychových lázní s bazény.
Například Caracallovy lázně měly bazén o rozměrech 55x 20 metrů s ohřívanou
vodou.
Poslední část římské epochy je charakterizována úpadkem
tělesné výchovy. Roku 394 n.l. zakázal císař Theodosius Velký olympijské
hry. Místo zdravého soutěžení nastoupila éra zápasů gladiátorů, které
končily obvykle smrtí jednoho z nich. Obdobou gladiátorských zápasů
ve vodě byly tzv. naumachie, při kterých se snažil jeden zápasník utopit
druhého.
Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Zásluhu
na tom měla křesťanská ideologie, která zakazovala jakoukoliv péči o tělo.
Lidské tělo se stalo nástrojem ďáblovým a podle toho se s ním také
zacházelo. Raný feudalismus byl proto charakterizován špínou a morovými
epidemiemi. Pouze prostí lidé často přestupovali náboženská dogmata a
hledali osvěžení v řekách a rybnících. Výjimku těž tvořilo rytířstvo,
opora feudálního řádu, které z branných důvodů zařadilo plavání
do tzv. sedmi rytířských ctností.
Teprve humanismus přinesl určité uvolnění od církevní
upjatosti. Začaly se studovat řecké spisy, z nichž pedagogové poznávali
klasickou řeckou kulturu, ve které plavání zaujímalo významné místo. Ve
svých dílech propagovali plavání takové osobnosti jako lékař Vittorino de
feltre v Itálii, básník Bertholius v Rakousku, filozof F. Rableais
ve Francii, T.Eloit v Anglii. V období humanismu se zrodila i první
učebnice plavání M. Wynmanna (1538). Také Jan Amos Komenský(1592-1670) ve
svém spise Orbis pictus zobrazil pod heslem ?palvání? různé způsoby překonávání
vodních toků člověkem.
Zásadní obrat nastal až v kapitalistické společnosti.
Rozvoj výrobních sil vyžadoval stále hlubší vzdělání. Proto se základy
pedagogické ústavy, kde byly mladí příslušníci buržoasie vychováváni
podle nejnovějších metod. Mezi tyto ústavy patřilo i Basedowo Filantropinum
v Desavě. Zde se vyučovalo tělesné výchově v nejrozmanitějších
formách. Mezi nejdůležitější patřilo i plavání. Absolventi tohoto ústavu
dále zakládali podobné školy ve větších evropských městech.